Je polovina května roku 2022, poměrně slušně rozjetá pstruhová sezona. Na vycházkách na naše krásné řeky a potoky se mi celkem daří, ale delší dobu už tápu na stojákách, kde se mi zkrátka nejde. S velkou nadějí jsme se domluvili s kamarádem Michalem na návštěvě krásného a mezi muškaři poměrně známého revíru - Květoňov u města Kaplice. Tento revír je mekkou jihočeského jezerního muškaření, kde se pravidelně chytají kola mistrovství světa a mistrovství evropy, ale i mistrovství České republiky.
Hned ráno jsme se sešli na čerpací stanici, kde jsme doladili detaily a vyrazili. Je to náš rituál před každou výpravou. Po příjezdu k revíru, jsme zjistili, že nikdo nikde nikde není a přehrada bude jen pro nás. Loď se spustili na vodu a začala příprava prutů. Vsadili jsme na klasiku a zvolili Hánák Superb SW pruty o délce 10 ft. (305cm) AFTMA 7 s rychlou intermediální šňůrou. Na šňůru navazoval kratší polyleadrový ujímaný intermediální návazec s délkou 1,5 m. Na nástavec dvě lury, na přívěs „žlutka“ a spodní klasická černá s flashem. Michal zvolil stejnou sestavu, jen nástavec byl jiný. Tvořily ho tři mušky, kde koncová muška byla mikrolura v barvách Viva, na prostřední přívěs zvolil ďáblíka a na horní přívěs černý pakomár s flashem. Rozestup mezi muškami byl cca jeden metr. Já měl však ještě jeden rozdíl ve výbavě - připravil jsem navíc prut se suchou šňůrou a navázal muška-splávek. Místo klasické jezerní „pampelišky“ však funkci splávku plnil Goddard caddis a pod ní dvě nymfy.
Po nalodění následovalo zakotvení hned kousek od břehu. V nafoukaném pylu se objevovaly ryby, a tak jsme neváhali a začali házet. Michal hned po prvních náhozech trefil dvě ryby, byly to plotice, které však nebyly cílem naší vycházky. Následně jsem dostal na lury záběr i já, bohužel se ryba hned vytřepala. Po půlhodinové odmlce Michal na ďáblíka zasekl prvního duháka klasické pánvičkové velikosti. Vyzkoušel ještě lov s bobby, ale tento styl byl bez úspěchu. Následně jsme toto místo opustili a vyjeli na užší a klidnější část revíru nedaleko přítoku. Zde se však voda ani nehla, narazili jsme jen na páreček kachen a ryjící kapry. Nikde kolem nás se ryby neukazovaly. Bylo téměř bezvětří a hladina naprosto klidná. Vypadalo to na další neúspěšný den.
Po přehodnocení situace následoval návrat zpět na rozlehlejší úsek revíru. V místech, kde revír přechází v širší část se z ničeho nic začaly ukazovat ryby a dal se mapovat jejich pohyb po revíru, což je při jezerním muškaření zásadní. Michal neváhal a začal házet. Jeho sestava pakomár, ďáblík, mikrolura fungovala na výbornou a hned po pár náhozech měl dva duháky. Já zůstával pořád u sestavy dvou lur, to byl však omyl. Když jsem viděl, jak funguje Michalovo kombinace převázal jsem právě na dvě úspěšné mušky - ďáblíka a mikroluru. Dvě mušky jsem použil kvůli většímu komfortu, protože odhazovat návazce přesahující délku 5 m není zrovna jednoduché a nechtěl jsem se zabývat zbytečným rozmotáváním. Hned při prvním náhozu přišel záběr, avšak neproměněný.
Ihned mě zalil pocit naděje, že i já si dnes zachytám, a tak jsem neváhal a dal do pohybu šňůru. Na třetí nához přišel jemný záběr. Po záseku však začalo rodeo, u hladiny se otočil duhák atakující hranici 3 kg. Prut ohnutý na maximum. Věděl jsem, že rybu musím držet na levé straně lodi, protože z pravé strany byla spuštěná kotva. Hrozilo nebezpeči zamotání do kotvy a nebo klasickej podloďák, proto jsem soupeři nedat ani metr. Vše se podařilo a za notné asistence Michala ryba skončila v podběráku. V tu chvíli už jsme byli pod drobnohledem rybářské stráže, která čekala u břehu. S rybou jsem se nechal zvěčnit, poděkoval jí za nezapomenutelný zážitek a vrátil zpět vodě.
Poté jsme se vydali směr ke kontrole od RS a zde musím podotknout, že přístup od RS byl dokonalý. Nejen, že pán vyčkal na pořízení fotografie, ale také přátelsky pogratuloval za trofejní rybu a její následné vrácení vodě, navíc i poděkoval za šetrné zacházení se pstruhem. Musím uznat, že takových kontrol, kdy jsou pánové z RS tolerantní a kontrola se vede v duchu přátelském a rybářském, bych bral víc.
Následoval “návrat do ryb”, dařilo se nám zdolat ještě asi sedm duháků, kdy největší přesahoval hranici 40 cm. Zde jsem si vyzkoušel i mušku-splávek a záběry přišly, ale bohužel se mi nepodařilo je proměnit, a tak jsem se vrátil k účinné zbrani ďáblík-mikrolura.
Po dlouhé době se opravdu podařil výborný den na stojáku, který byl zakončen poměrně vysokým počtem krásných ryb a pro mě zvednutím osobního rekordu ze svazové vody. Vraceli jsme se domů s krásným pocitem po nádherném rybolovu. Přeji všem, aby měli mnoho takových krásných vycházek jako my.
Související produkty
