Rok 2022 právě začal a já bilancuji nad uplynulou sezónou. Nejraději vzpomínám na 17. říjen, kdy jsme s kamarádem Michalem Jášou vyrazili na nedaleký revír Vltava 24, kde je velká šance k ulovení trofejní ryby. Vyskytují se zde velcí pstruzi duhoví, siveni, hojný počet parem a dalších reofilních druhů.
Celá sezóna byla na úlovky hojná, avšak těch trofejních moc nebylo, proto jsme vyrazili zkusit štěstí na jednodenní výpravu. Čtrnáct dní dopředu jsme si stanovili pevný termín a začali sbírat informace o revíru a technikách, které zde použijeme. Jako ideální metodu jsme zvolili streamrování, přece jenom je to technika předurčená pro lov větších ryb.
Nic jsme neponechali náhodě a připravili pruty AFTMA 7 a potápivé šňůry WFS3. Streamer je má oblíbená technika, na níž většinou používám pruty 9ft AFTMA 6, ale díky výskytu trofejních ryb jsem radši vybral prut o jednu váhovou kategorii vyšší, což se konec konců ukázalo jako správná volba.
Mrazivé ráno
Celý víkend jsem se těšil na neděli, až vyrazíme a zabrodíme do řeky. Ráno, kdy se budík rozdrnčil v 5:30, jsem byl nemile překvapen. První mrazivá noc! Ale stále jsem věřil, že bude jasný a slunečný den, jak slibovala předpověď. S Michalem jsme se sešli na benzínové stanici v Českém Krumlově a vyrazili směr Boršov nad Vltavou. Jako první jsme zvolili ono legendární místo pod železničním mostem. Po příjezdu jsme rychle připravili pruty a hurá do vody. Já zvolil čistě oranžového zonkerového streamera a Michal růžového rybičkového streamera z angel hair. Doufali jsme, že divoké barevné variace rozproudí hlavně větší duháky.
Po Vltavě se válela mléčná mlha, za kterou se dralo ven slunce, teplota byla na bodu mrazu a řeka pomalu celá jen pro nás. Pouze jeden kolega již rybařil asi 300 m nad námi proti proudu. Zabrodili jsme do řeky asi 100 metrů nad železničním mostem a systematicky vějířovitě prochytávali celou šířku řeky. Pomalu a důkladně jsme sestupovali řekou. Věděli jsme, že máme čas a musíme být trpěliví.
První záběr na sebe nenechal dlouho čekat, po zhruba hodině Michal poprvé zasekává. Hned jsme věděli, že je to ta ryba, kvůli které jsme přijeli. Krásně vybarvený duhák se hned po záběru otočil u hladiny a v nás stoupl adrenalin na maximum. Není to běžná velikost námi lovených ryb, ale po krátkém souboji a kamarádské spolupráci byl první úlovek dne v podběráku. Proběhlo rychlé focení, přeměření a za pomoci Michala ryba odplavala zpět do svého prostředí. Takto velkým jedincům je při návratu do vody potřeba pomoci. Ryba je vysílená, neboť instinktivně bojuje o svůj život a dá do souboje vše. Postavíme ji hlavou proti proudu a počkáme, až bude chtít sama odplavat. Rozplavání jsme provedli mimo hlavní proud, když se ryba vzpamatovala a odjela do klidné vody, pokračovali jsme dále v lovu.
Sestupovali jsme řekou, ale bohužel se nám již nepovedl ani záběr. Dále pod železničním mostem je dost rychlý úsek, kde bych se viděl spíš s nymfou než se streamerem, a proto jsme se kolem poledního rozhodli pro pauzu a sjeli na oběd do známé hospody U Kaštanu.
Nechval dne před večerem
Při obědě jsme se bavili o dnešních podmínkách, neboť místo slunečného dne bylo zataženo a poměrně chladno. V plánu na odpoledne bylo pokračovat v lovu od kempu v Boršově po proudu dolů.
Zabrodili jsme do vody nad kempem a pokračovali v snažení o rybu. Michal je rybář se správným srdcem, top fleky mi přenechával se slovy: “Teď je řada na tobě.”, a já se toho chytil za pačesy. U těstovinárny, kde přitéká náhon z jezu, jsem zasekl svou první rybu dne! Adrenalin znovu vyletěl a já jen přemýšlel nad tím, jak rybu dostat do klidné vody. V proudu totiž stála jako kámen a nechtěla se hnout, této situace jsem využil a ukročil o pár metrů ke břehu, kde jsme byli připraveni na souboj. Rybu jsem odlepil a v jednu chvíli nad ní měl navrch. Když jsem si myslel, že je po všem a mám vyhráno, ryba chytla druhý dech a rozjela se zpět do proudu. Brzda zadrnčela, prut zaškubal a nejdou se narovnal. Následovalo ticho a oči pro pláč. Ryba se vyřízla. Věděl jsem, že to mohla být první a poslední ryba. Takové zklamání jsem snad ještě nezažil! Nicméně jsme pokračovali dále po proudu. Michal našel místo, ze kterého vydoloval dva duháky atakující hranici 40 cm, ale pro ryby této velikosti jsme nepřijeli.
Už se stmívalo a já téměř bez soustředění prohazoval vodu. V hlavě jsem se utěšoval tím, že jsem měl alespoň jednu rybu na prutě a přemýšlel, že dnešní lov již ukončíme. V tu chvíli jsem zatáhl za šňůru, ale do tvrda! Scénář jako při prvním záběru - ryba se drží v proudu a využívá svou váhy a sílu řeky. Michal mi radí, kam si nabrodit a připravuje se na podebrání. Krátký souboj, vybavení využívám na maximum a kousek pode mnou Michal podebírá rybu. Kritický okamžik se povedl a obr je v podběráku. Euforie a slzy štěstí. Tyhle pocity přeji každému rybáři. To je důvod, proč muškaříme, protože to milujeme!
